Soudní stání

Vstal jsem, když na mě přišla řada. Sál byl plný hlasů – Hus se pokoušel vysvětlit kontext článků, kardinálové ho přerušovali, někdo v rohu křičel latinsky. Nebylo to, co Jan čekal – disputace s rovnými partnery. Byl to výslech. Přistoupil jsem ke stolu komise a předložil svůj seznam kardinálovi d'Aillymu. Dvaačtyřicet článků z traktátu O církvi, každý označený, každý doložený. D'Ailly ho přijal bez výrazu. Pak jsem se otočil k Husovi. Díval se na mě. Klidně, bez překvapení. Věděl, že přijdu. Jako by to bylo nevyhnutelné. „Mistře Jene," řekl jsem. Hlas jsem měl pevný. „Tyto články pocházejí z vašeho vlastního traktátu. Popíráte je?" „Nepopírám je," řekl Jan. „Popírám způsob, jakým jsou vytrženy z kontextu a použity proti smyslu, který jsem jim dal." Křik ze sálu. Někdo volal, že má odvolat, jiný, že má mlčet. D'Ailly zvedl ruku. Díval jsem se na Jana přes ten hluk. A pak jsem řekl větu, kterou jsem si připravil. Větu, která byla pravdivá a zároveň nepravdivá – pravdivá ve faktech, nepravdivá v záměru. „Mistře Jene, kvůli vašemu učení jsem byl vyhnán z Čech. Ztratil jsem domov, přátele, místo na univerzitě. A nyní stojím zde a předkládám tyto články – ne z osobní nenávisti, ale protože věřím, že církev musí být chráněna před bludy." Sál se na okamžik utišil. Jan se na mě podíval a řekl rovnou: „Štěpáne. Ty víš, že to není pravda." Neodpověděl jsem. Otočil jsem se a vrátil se na své místo. Slyšení pokračovalo. Křik, přerušování, latinsky, německy, česky. Jan se pokoušel mluvit a byl znovu umlčován. Já jsem seděl a díval jsem se na stůl před sebou. Štěpáne. Víš že to není pravda. Věděl jsem. A přesto jsem to řekl. A přesto jsem seděl na tomto místě. Pokračování bylo stanoveno na příští týden. Jan byl odveden zpátky do cely františkánského kláštera. Lidé odcházeli. De Causis mě míjel cestou ke dveřím. Zastavil se. „Výborně," řekl tiše. „Ta věta o vyhnanství – přesně co bylo třeba." Nekývl jsem. Odešel. Odcházel jsem jako poslední. V prázdném sále mě napadla myšlenka, kterou jsem dosud odmítal – Jan neodvolá. Nikdy neodvolá...