Návštěva v cele

Zůstal jsem mlčet. Husova slova visela v cele. D'Ailly se podíval na mě – čekal snad že promluvím. Nepromluvil jsem. Jan seděl u stolu a díval se na mě. Pak se obrátil k D'Aillymu. D'Ailly začal znovu – odvolání, pokání, milost koncilu, šance na život. Jan ho nechal domluvit. Pak odpověděl stejně jako předtím: „Nemohu odvolat to, co jsem nikdy neučil. Nemohu usvědčit sám sebe ze lži. Nemohu zradit ty kteří mi věřili." D'Ailly nepolevoval a dál kladl otázky. Jan odpovídal. Já seděl na kraji lavice a nepřidal jsem ani slovo. Komise věděla, že neuspěje. D'Ailly vstal. A Jan přikývl – malý pohyb hlavy, sám pro sebe. Potvrzení rozhodnutí které bylo dávno učiněno. Odešel jsem s komisí. „Mistře Pálči." Petr z Mladoňovic stál na chodbě u zdi – přišel za Husem jako každý den a čekal až komise odejde. Díval se na mě a já z něj cítil jen odpor. „Byl jste tam," řekl. Nebylo to otázka. „Ano." „A mlčel jste." Přikývl jsem. Petr zavřel zápisník. Pak prošel kolem mě a zamířil ke dveřím cely. Stál jsem na chodbě sám. Čtyři slova. A mlčel jste. Říkat víc nebylo třeba.