Soudní stání

Koncil se vzpamatoval z útěku papeže rychleji, než kdokoli čekal. Bez svolavatele, bez papeže – a přesto koncil pokračoval. Příliš mnoho záviselo na jeho úspěchu – kardinálové potřebovali vyřešit trojpapežství, aby se církev sjednotila pod jedinou autoritou, Zikmund potřeboval jejich podporu pro svoji budoucí císařskou korunu. Rozpad nepřicházel v úvahu. Šestého dubna vyhlásili dekret Haec Sancta – svrchovanost koncilu nad papežem. Tím vyřešili otázku legitimity jedním tahem pera. Čtvrtého května odsoudili pětačtyřicet Viklefových tezí. A pak se vrátili k Janovi XXIII. Dopadli ho Zikmundovi vojáci někde na cestě a přivezli zpátky do Kostnice – kajícného a zlomeného. Dvacátého devátého května byl sesazen a uvězněn. Psal jsem, konzultoval s komisí, odpovídal na otázky kardinálů. Čekal jsem. Příprava byla hotová dávno. Pátého června přivezli Jana z hradu Gottlieben, kam byl přesunut po papežově útěku. Uprchlý papež a kacíř pod jednou střechou. Ten samý muž který Husa do Kostnice pozval, aby ho soudil – teď seděl ve stejném vězení. První slyšení s Husem bylo naplánováno na dnešek. Nevěděl jsem, co to pro mě bude znamenat – vidět ho po všech těch měsících. Refektář františkánského kláštera byl velký sál – dlouhé stoly, kamenné zdi, úzká okna. Přišel jsem brzy a usedl na místo, které mi bylo určeno na straně komise. Sál se pomalu plnil. Kardinálové, biskupové, teologové, písaři. Tlumené hlasy, šelest pohybujících se rouch. Pak přivedli Jana. Poznal jsem ho okamžitě – ale ten člověk, který vstoupil do sálu, nebyl Jan, kterého jsem znal. Byl to on, stejná postava, stejná chůze. Ale sedmdesát tři dní na Gottliebenu ho poznamenalo. Zhubl. Pohyboval se pomalu, jako člověk který šetří silami. Vlasy mu prořídly, tvář byla propadlá. A přesto – když ho přivedli doprostřed sálu a on se napřímil a rozhlédl se kolem – v jeho očích bylo něco, co Gottlieben nevzal. Klid. Žádná rezignace, ale absolutní klid člověka, který ví kde stojí a proč. Jeho pohled přejel sál. Zastavil se na mně. Chvíli jsme se dívali jeden na druhého. Pak kardinál Pierre d'Ailly zahájil slyšení a Jan se otočil k předsedajícímu stolu. Začalo to.